ANTI-EGO-HYSTERIE aneb esoteoretici v pasti
PI, 31/05/2013 - 21:45 BY CEZ OKNO
‹ Turistika v lesoch sa na Slovensku zrejme spoplatní
I duchovní člověk, který se snaží žít dobrý a čestný život,
se mnohokrát v životě dostane do situace, ve které je zkoušen nejen
z té strany, kde musí prokázat pokoru, trpělivost, pozorumění a
shovívavost, ale i z té druhé strany, kdy je třeba projevit odvahu,
neoblomnost, neústupnost a odpor.
A právě v těchto chvílích se často stává, že když člověk z
jakéhokoliv důvodu musí vycenit zuby a ukázat trochu odvahy a
bojovnosti, objeví se někde zpoza rohu chytrý esoteoretik a už se
vztyčeným prstem a vyčítavým pohledem káže o egu, jeho zrádnosti
a nástrahám...
Esoteoretiků je v posledních letech jako hub po dešti. Nejvíc se
jich hemží na internetu, kde zpoza svého kompijutru jsou
převelikými odborníky na hluboká a ještě hlubší duchovní
témata, hlavně pak na ega, a to především ta ega druhých! Ve
chvíli, kdy někdo rázně promluví nebo si dokonce dovolí říct
něco negativního, aby udělil neutralizující ránu jejich občasné
bludotvorbě, okamžitě začnou prskat a jejich největším a často
jediným protiargumentem je již zmiňované ego, které v tomto
případě používají jako diagnózu neduchovnosti člověka, který
si dovolil jim negativně nebo snad dokonce negativně s humorem
odporovat, a tak projevit vlastnost ega! Musím se přiznat, že dřív
mě tyto situace vyváděly trochu z míry, dnes je využívám k
zasmání a k tréninku sociální inteligence.
Jak je to tedy s tím egem? Ego je naše individualita, která se
utváří již tisíce, desetitisíce, statisíce (?) let. Je to naše
osobnost, která se skrze nesčetná vtělení, vzlety, pády, radosti a
utrpení vykrystalizovala do podoby, v jaké je teď. Není pochyb o
tom, že naše osobnost má své velké slabiny a chyby, stejně jako
má své přednosti a cnosti. Mělo by být samozřejmě cílem
každého člověka, aby během svého života nabyl co nejvíc
pozitivních rysů a zbavil se co nejvíce těch negativních, aby jeho
osobnost vykazovala stále více božských vlastností, zatímco
vlastnosti ega budou uvadat a blednout. Souhlasím s tím, že ego je
takový malý hajzlík, který dokáže natropit spoustu škod, ale s
čím silně nesouhlasím je to, že bychom se ho měli hystericky bát
jak ve středověku ďábla nebo se ho snažit zbavit tím, že ho
zavřeme do sklepa jak zlobivé dítě a budeme předstírat, že tu
není! Existuje jen jedna zdravá cesta, jak pokořit své ego, a to je
přijmout ho!
Naše společnost je plná lidí, kteří se neustále a vehementně
snaží zakrývat svoje špatné vlastnosti nebo slabiny, přičemž
výsledkem jejich snahy je pravý opak toho, co chtěli. Jejich
potlačené vlastnosti a stíny z nich začnou prosakovat v energii,
kterou vyzařují a která se pak dřív nebo později projeví ve
výrazu obličeje, chůzi, řeči, gestikulaci atd. Navíc energie
jejich temnějších vlastností, které se snažili potlačit, se
otočí proti nim a pomalu ale jistě nabírá na síle a intenzitě a
mohutně působí v jejich neprospěch. Výsledek je ten, že člověk,
který se snažil určitou věc potlačit a vymýtit, ji tím dal tolik
energie, že ve finále ovládá ona jeho a její rozměry a moc jsou
ještě mnohem větší a zákeřnější než na začátku.
Esoteoretici jdou na to často ještě fikaněji! Po přečtení pár
knih nabudou dojmu, že všechny jejich špatné vlastnosti plynou z
ega, které je fuj fuj, a tak při nějaké té meditaci vezmou ego za
pačesy a šup s ním třeba do fialového plamene Saint Germaina,
který z něj udělá hromádku popela! Pak už jen musí doufat, že
ego nemělo kvality Fénixe a z toho popela zase nepovstane. Zatímco
tedy materialisté se snaží své temné stránky zakrýt a zamaskovat,
„duchovní“ lidé se s nimi vypořádají samozřejmě duchovním
způsobem a to rychle, jednorázově a bez řečí! No a když pak
nějakým takovýmhle vysoce efektivním způsobem na nějaký čas
potlačili nežádoucí projevy svého ega, začnou si velmi bystře
všímat eg ostatních. U těch materialistů je ještě tak nějak
tolerují, ale běda běda, objeví-li se nepokrytý projev ega u jejich
duchovních bratrů a sester! Pak začne ta pravá anti-ego-hysterie!
Pokud chcete opravdu a efektivně zvládnout svoje ego, začněte
pátrat sami v sobě. Začněte si uvědomovat, jaké jsou vaše slabiny
a špatné vlastnosti. Nemůžete vyzrát na něco, co vůbec neznáte,
čili nejdřív je důležité je všechny poznat. Potom je potřeba je
přijmout. Vaše špatné vlastnosti jsou součástí vaší cesty,
vaší minulosti, vašeho ega, vaší individuality. Nesou v sobě
velkou dávku energie a také ohromný potenciál, neboť i na první
pohled špatná vlastnost se dá použít pozitivním a konstruktivní
způsobem a tím je vlastně možné ji postupně přetvořit ve
vlastnost kladnou! Vezměme si jako příklad třeba
drzost/prostořekost/hádavost. Tento rys několika podobných
vlastností je poměrně nežádoucí věc. Nikdo nemá rád hádavé
nebo odrzlé lidi. Pokud si ale majitel těchto vlastností uvědomí
tyto tendence, přestane se jim bránit a přijme je, ztratí nad ním
jeho vlastnosti postupně převahu a automaticky přejdou na stranu jeho
spojenců, tedy do arzenálu jeho zbraní. Když se pak takový člověk
ocitne například v situaci, kdy silnější koná slabšímu
bezpráví a nikdo kolem se slabšího nezastane, může „náš“
ex-drzoun využít rys vlastního ega k tomu, aby něčím, co bylo
původně negativní, učinil něco pozitivního. Nadechne se a vší
silou zpucuje silnějšího uzurpátora, čím ho donutí dát
zpátečku a pomůže slabšímu v nouzi. Z jeho hádavosti a odrzlosti
je najednou chvályhodná schopnost povstat a ozvat se, ať už za sebe
nebo za druhé. A takových příkladů by šly uvést desítky! Každá
negativní vlastnost v sobě skrývá potenciální kladnou vlastnost a
naopak. Záleží jen, kdy a jak ji použijeme. Proto je nezbytné
přijmout svoje ego, přijmout svoje stíny, obejmout je a učinit z
nich svoje spojence!
Jakobych už ale slyšel ty řady esoteoretiků, kteří se začnou
rozčilovat nad slovy jako „dobré“ a „špatné“ vlastnosti a
budou se dušovat, že dualita neexistuje, že zlo a dobro jsou jen
výplody naší blboučké omezené mysli atd atd, pořád dokola,
stále o ničem. Ano, v duchovním světě příčin dualita neexistuje,
stejně jako třeba lidský duch nebo Bůh není ani muž, ani žena.
Ale v projeveném hmotném světě je dualita základem všeho! Máme
teplo a zimu, světlo a tmu, dobro a zlo. To věčné teoretizování o
neexistenci dobra a zla je vyhozený čas! Jsem si jistý, že každý
zná nějakého opravdu dobrého člověka a nějakého zlého! Nebo ne?
Že ten zlý člověk je jen úhel pohledu našeho ega? Možná. Ale ve
chvíli, kdy uvidíte souseda, jak brutálně kope do svého psa, jak
přesně využijete svoji esoteorii o nedualitě v praxi? Pohroužíte
se při tomto pohledu do stavu nadčasovosti a absolutna a řeknete si,
že zlo, které právě vidíte, je blud vašeho ega, nebo se zdravě
naštvete a razantně zasáhnete, abyste pomohli trpícímu zvířeti?
Co teď, esoteoretici? Ano, meditace, ve které se člověk dostane do
stavu, kdy přestane vnímat čas a prostor, je nádherná a má mnoho
pozitivních účinků na tělo i ducha. Stejně tak meditace, ve které
člověk odloží své ego a splyne na chvíli s absolutnem, s
přírodou, a zažívá ten nekonečný klid a mír tady a teď. Jenže
to je jen jeden prvek duchovního rozměru. Příliš mnoho lidí si
chybně vyložilo, že duchovno je o tom, udržet se co nejdéle v tomto
povzneseném stavu a využít každou volnou chvíli k tomu, aby se do
něj opět dostali. Je to sice krásné v něm být, ale my jsme
přišli na Zem, abychom žili a taky něco konali. Chápu, že pokud je
nějaký moudrý esoteoretik na pracáku, celé dny tráví ve svém
obýváku a za zvuků tibetských mís dlouhé hodiny mantruje a ómuje,
zažívá stavy, ve kterém je v míru s celý světem a překypuje
bezpodmínečnou láskou k celému vesmíru. Problém je ale v tom, že
ve chvíli, kdy takový člověk vyjde na ulici nebo musí pracovat ve
světském prostředí, zažije tvrdý pád na držku, promiňte mi ten
výraz, a všechny jeho krásné esoteorie o tady a teď a nedualitě
jsou mu v běžném životě totálně k ničemu! Nenechme se zmást,
přátelé! Opravdové zdravé duchovno není o ničem jiném než o
běžném životě, který prožíváme s duchovním vědomím a v
němž uplaťnujeme vysoké duchovní pravdy na malých každodenních
věcech. A pokud to nezvládneme, nejsme esoterici, ale esoteoretici!
K běžnému každodennímu životu patří také fiaska, lži, sváry,
hádky. Člověk je denně konfrontován s lidmi, kteří se ho snaží
nalákat, obelhat, zmanipulovat, okrást. Také je často sváděn
snadným úspěchem, penězi, tělesnými vášněmi atd. V takovém
prostředí, kterému se říká život, potřebuje všechny své
vlastnosti, jak ty krásné a laskavé, tak ty temné a ostré. Mnoho
hodných a citlivých lidí trpí v dnešním světě, protože ze
strachu ze svého ega a špatných vlastností si nechají všechno
líbit, potlačí svůj hněv nebo jiné „negativní“ rysy a tím si
naprosto rozhodí vnitřní systém a nemálokdy končí na
antidepresivech. Nebo jsou lidé, kteří mají strach přijmout a
projevit svojí vnitřní šelmu (ego), aby je někdo nenařkl z
neduchovnosti, a tak potlačí svoje přirozené vlastnosti a instinkty,
a svojí, tímto pokřivenou, osobnost bez šmaku a barvy vydávají za
duchovní stav bez ega a pomalu a jistě se začnou vyhýbat běžnému
životu, protože jejich pseudo-duchovní alibismus má přece jenom
své limity a ve větší společnosti lidí by mohl snadno prasknout.
Takoví lidé se pak izolují od „normální“ společnosti a
sdružují se především s dalšími esoteoretiky stejného ražení,
kteří toho o duchovnu vědí mnoho, jen ne jak ho žít.
Přestaňte se bát sami sebe. Přijměte své ego s otevřenou
náručí, avšak s předsevzetím, že uděláte vše proto, aby jste
byli tím nejlepším člověkem, jakým dokážete. Člověk často
musí být „zlý“, aby mohl být dobrým člověkem. Velký dobrák,
který je tak dobrácký, že nedokáže zvýšit hlas a dupnout si, je
k ničemu! Takový člověk je lehce zmanipulovatelný, je příliš
měkký, aby odolal náporu.
Zdravý duchovní člověk musí umět být pevný a neoblomný, je-li
to třeba. Musí vždy žít podle svého nejhlubšího přesvědčení,
což nevyhnutelně znamená, že se občas musí znelíbit ostatním,
zranit něčí city nebo zbořit něčí očekávání. Být duchovní
neznamená ohnout se každému tak, aby vás nemohl označit za
špatného! Být duchovní znamená mít vždy čisté svědomí sám
před sebou a před svým Bohem. Zdravý duchovní člověk je aktivní,
a kdykoliv může a má příležitost, koná dobro pro druhé. Ví, že
když starému sousedovi o holi poseká zahradu, udělal pro svůj
duchovní vývoj víc, než když bude 3 hodiny tlachat o tom, jestli
existuje nebo neexistuje dualita.
Se svým egem nemůžete vést válku. Musíte ho získat na svojí
stranu a udělat z něj spojence. Určitě se vám nepodaří hned
všechny špatné vlastnosti překonvertovat na dobré, ale už to, že
je přiznáte a přijmete, mnohé změní. Zamyslete se – kdo je vám
přirozeně sympatičtější? Člověk, který upřímně a nepokrytě
přiznává a projevuje svoje ego nebo rádoby svatoušek, který se
tváří, že je dokonalý? Žádná špatná vlastnost není tak
špatná, pokud ji přijímáme, přiznáváme a dokážeme si z ní
dělat srandu. Samozřejmě nepropaguji, aby si všichni řekli, že
jejich špatné vlastnosti jsou super a začali jim dávat volný
průchod. Ego je potřeba mít neustále pod dohledem a pod kontrolou,
je nutné, abyste vy kočírovali vaše ego a ne vaše ego vás. Pokud
se vám to ale podaří, neznamená to, že ho nemůžete projevit a
musíte se tvářit, že ho nemáte, protože vy ho stále máte, jen
už vás neovládá a v tom je ten fígl!
Je třeba se neustále zlepšovat, hledat, snažit se, vzdělávat se,
prostě jít kupředu. Někteří esoteoretici rádi používají
taková ta zenová hesla typu „jsi dokonalý, jaký jsi, nic
nemusíš, jen utišit svojí mysl...“ Na určité úrovni je to
samozřejmě pravda. Člověk je stvořen podle obrazu Božího, a proto
nemusí nic, aby si zasloužil lásku, milost atd. Už je božský
takový, jaký je, ale... Tato teorie se nedá použít v duchovním
životě. To by pak všichni dřepěli na zadku a stagnovali. Proč byly
asi v Egyptě a jiných částech světa kdysi vysoké duchovní školy,
kam přijímali ty nenadanější žáky, kteří se celé dlouhé roky
pilně učili disciplíně, sebeovládání, kontrole myšlenek, emocí
atd? Proč se chtěli stát zasvěcenci a proniknout za závoj
světského života? Proč to asi dělali, když podle těchto
esoteoretiků nic nemusíme, protože už jsme dokonalí? Ne, ne,
nenechte se zmást a svést těmito lidmi, kteří špatně pochopili
určitou duchovní pravdu. Aby člověk splnil svůj nejvyšší
potenciál a stal se bohočlověkem, musí na sobě pracovat! Ale
samozřejmě, pokud nechce nikam spěchat, nemusí dělat vůbec nic,
protože život ho postupně bude vést takovou cestou, na které ho
okolnosti dokopou naučit se tomu či onomu. Pokud ale člověk nechce
čekat, až ho život k něčemu donutí, a chce se posouvat duchovně
rychleji, musí pro to něco dělat!
V každém z nás je šelma, kterou nemůžeme zabít, protože je
naší součástí. Můžeme jí buď zavřít do klece a strčit do
sklepa a pak se neustále bát, co se stane, když se dostane ven, anebo
si ji můžeme ochočit a přimět ji, aby nás milovala a respektovala.
Pak se z ní stane náš věrný přítel a společník, který nás
jednou dovede až na prah dokonalosti.
Nebojte se svého ega a nedovolte esoteoretickým blábolům, aby ve
vás potlačily zdravý rozum a přirozený instinkt!

Jan Menděl
Zdroj: http://honzikjuanitoangel.webnode.cz/