Příběh dvou sladidel: aspartamu a stévie

Již přes dvacet let probíhá v USA tichá válka. Bitevním polem je
multimiliardový průmysl na výrobu umělých sladidel. Bojovníky jsou
na jedné straně obří agrochemický průmysl a jeho silný spojenec,
FDA (Úřad pro potraviny a léčiva), na druhé pak hrstka malých
soukromých firem a občanů, kterým není lhostejné jejich vlastní
zdraví.

Ztráty představuje 200 milionů mužů, žen a dětí, kteří
pravidelně konzumují přes 5 000 produktů slazených sacharinem,
acesulfamem K a aspartamem. Činí tak proto, že jsou to diabetici,
nebo že se vyhýbají cukru z preventivních důvodů nebo si prostě
jen hlídají váhu. Nevědomky se stávají oběťmi tím, že
konzumují umělá sladidla ve všem od žvýkaček po nealkoholické
nápoje. Ještě znepokojivější je používání aspartamu, snad
nejtoxičtější z těchto chemikálií, v dětských vitaminech jako
Centrum Jr, Sunkist Multivitamins, Flintstones a žvýkačkových
vitaminů Bugs Bunny - obojí o firmy Bayer. Aspartam je dodáván na
trh pod neškodně znějícími názvy Equal a NutraSweet.

Jediná varovná nálepka, která se objevuje na malých modrých
krabičkách s tabletkami Equalu a produktech s aspartamem, se týká
fenylketonurie (PKU), vzácného onemocnění, které postihuje zhruba
jednu z 15 000 osob. Tito jedinci postrádají jeden z párových
chromozomů, které vlastní většina lidi od narození, a který
zajišťuje metabolismus fenylalaninu.

Na žádné nálepce však nenajdete sebemenší zmínku o tom, že
aspartam vedl ke vzniku mozkových nádorů u laboratorních zvířat
(třebaže u sacharinu se toto varování objevuje), nebo že podle
údajů Národního institutu pro výzkum rakoviny došlo u Američanů
od začátku používání aspartamu v našich potravinách na začátku
80. let k alarmujícímu nárůstu v četnosti a míře zhoubnosti
mozkových nádorů.

Nikde na nálepce nejsou konzumenti informováni o tisících
stížností týkajících se aspartamu, které jsou zaznamenány u FDA
a ve Střediscích pro kontrolu nemocí. Údaje o 92 rozličných
závažných vedlejších účincích zahrnují bolesti hlavy,
nepravidelnosti menstruace, nucení na zvracení, závratě, kožní
léze, vyrážky, hyperaktivitu, bušení srdce, zažívací problémy,
přechodnou ztrátu vědomí, paralýzu, ztrátu paměti, slepotu,
záchvaty a sebevražedné deprese. Třebaže počet zpráv o těchto
vedlejších účincích dosahuje pouhých tisícovek, odhaduje se, že
skutečný počet pacientů, u kterých se projevily negativní
zdravotní účinky související s konzumací aspartamu, dosahuje až
700 000. Je tomu tak proto, že většina lidí si nespojuje tyto
symptomy s aspartamem, a dokonce i kdyby to udělali, jen malá část
pacientů nebo lékařů si ve skutečnosti udělá čas, aby to
nahlásili.

Po celou tu dobu je udržováno v tajnosti před americkou veřejností
zcela přirozené, nekalorické, netoxické sladidlo, bezpečné k
použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky. Tato čistě
rostlinná látka je bezpečně užívána již stovky let, nalézá se
v téměř polovině přislazovaných pokrmů konzumovaných v Japonsku,
je pěstována a studována po celém světě bez jakýchkoli zpráv o
negativních vedlejších účincích, a má navíc schopnost bránit
zubnímu kazu, brzdit růst určité bakterie, vyrovnávat hladinu cukru
v krvi, léčit rány a snižovat chuť na sladké!

Proč FDA udržuje nejlepší sladidlo na světě před americkou
veřejností v tajnosti? Proč není diabetikům, hypoglykemikům a
osobám hlídajících si váhu umožněno dozvědět se o skutečně
bezpečné alternativě aspartamu a ostatních umělých sladidel?
Podívejme se na to důkladněji.

Co je to aspartam?
Výzkumníci z mezinárodní farmaceutické společnosti G. D. Searle
pátrali po léku na vředovou chorobu, když čistě náhodou narazili
na bílý krystalický prášek, který byl 190x sladší než cukr.
Tato lidmi vyrobená syntetická substance sestávala ze dvou
izolovaných aminokyselin, fenylalaninu a kyseliny aspartové, chemicky
svázaných metanolem (dřevným lihem). U Searla nazvali tuto novou
složku aspartam a začali se usilovně snažit získat souhlas k
jejímu používání jako přísady do pokrmů, a to i navzdory
rizikům spojeným s jejím užíváním.

Fenylalanin se rozkládá na diketopiperazin, agens vyvolávající
rakovinu mozku. Podle původních laboratorních studií vyvolal u krys
růst mozkového nádoru astrocytomu. Zvýšené hladiny fenylalaninu
vedou rovněž ke změnám chemické rovnováhy v mozku, což může
být příčinou mozkových/psychických problémů jako záchvaty,
mánie a silné deprese. Mezi jiné specifické typy reakcí uvedených
v časopise Journal od Applied Nutrition v roce 1988 patřily:
extrémní podrážděnost, silné záchvaty úzkosti, výrazné změny
osobnosti, silná nespavost, a značné vystupňování různých
fobií.

Kyselina aspartová je neurotransmiter, jedna ze skupiny chemikálií
produkovaných a používaných mozkem. Někteří odborníci věří,
že kyselina aspartová v aspartamu způsobuje mozkové léze doslovným
vybuzením mozkových buněk až k jejich zániku. Kyselina aspartová
vyvolala poškození mozku u pokusných zvířat.

V přírodě se metylalkohol (nebo metanol) vyskytuje v kombinaci s
etylalkoholem, jeho protilátkou. Pouze v aspartamu se metylalkohol
vyskytuje samostatně. Jakmile je přijat s potravou, mění se metanol
na formaldehyd, který, což vůbec není překvapivé, poškozuje
mozek. Dále se přeměňuje na kyselinu mravenčí (jed, který se
uvolňuje po štípnutí mravencem), která způsobuje metabolickou
acidózu. Vstřebávání metanolu je urychleno, když se aspartam
rozloží, k čemuž dochází po jeho zahřátí (je-li přidán do
horkých nápojů nebo jako přísada při pečení) nebo se rozkládá
během prodlouženého skladování. Metylalkohol je toxický
především pro oční nerv a je o něm známo, že způsobuje slepotu.

Je známo, že v aspartamu existuje 32 rozkladných produktů, mezi
které patří: metanol, formaldehyd, kyselina mravenčí, epinefrin,
fenyletylamin, fenylpyruvát, fenylaktická kyselina, diketopiperazin,
aspartylfenylalanin, tyroxin, L-Dopa, dopamin a norepinefrin.

Schválení i přes polemiky a námitky
Za aspartamem stojí několik velmi mocných ekonomických sil. Dokonce
ještě předtím, než dostal aspartam v roce 1981 od FDA finální
zelenou pro použití v suchých potravinách a v roce 1983 pak v
nápojích, měli vědci námitky proti jeho schválení. Aspartam
původně obdržel souhlas FDA pro použití v suchých potravinách
již v roce 1974, ale později byl zakázán v důsledku námitek
vznesených právním zástupcem Jamesem Turnerem a MUDr. Johnem Olneym.
Vyšetřovatelé se vyjádřili o studiích ohledně bezpečnosti
aspartamu prováděných společností G. D. Searle v letech 1967 až
1975 jako o „fušerské vědě“ a „lajdáckých testech“. V 90
ze 113 testů týkajících se bezpečnosti aspartamu se objevily
nesrovnalosti. Vědci z FDA a nezaujatí výzkumníci trvali na tom, že
je třeba provést pečlivější a spolehlivější testování.
Navzdory těmto obavám byl 18. července 1981 aspartam schválen pro
použití v suchých potravinách komisařem FDA Arturem Hullem Gatesem,
který, ač to bylo k nevíře, zvrátil snahy své vlastní veřejné
vyšetřovací komise, která doporučila, aby bylo toto schválení
zamítnuto. Rovněž ignoroval paragraf 409(c)(3) zákona o
potravinách, léčivech a kosmetice (21 U. S. C. 348), ve kterém
stojí, že potravinová přísada by neměla být schválena, pokud
jsou testy o její bezpečnosti neprůkazné.

Námitky proti používání aspartamu pokračovaly. V roce 1981
zveřejnil John Olney, profesor psychiatrie a neuropatologie na
Washingtonově univerzitě v St. Louis rizika spojená s používáním
aspartamu. Olney, který se zasadil o zákaz používání cyklamátů,
varoval, že aspartam má vlastnosti vedoucí k poškození mozku.
Americká akademie pediatrů nadnesla obavy ohledně účinků
fenylalaninu u pacientů s PKU, kteří si nebyli vědomi, že jsou
touto chorobou postiženi.

Pobídnut narůstajícími obavami ohledně bezpečnosti aspartamu
svolal ohijský senátor Howard Metzenbaum slyšení Senátu kvůli
NutraSweetu. 1. srpna 1985 přišel s návrhem „Bezpečnostního
zákona o aspartamu“. Zákon volal po klinických studiích, které by
zjistily bezpečnost aspartamu, po moratoriu na použití aspartamu při
výrobě nových produktů, dokud nebude ukončeno nezávislé
testování, přičemž etikety na výrobcích by měly obsahovat
uvedené množství aspartamu na jednu porci a maximální povolený
denní příjem, jakož i varování, že aspartam není určen k
používání u dětí. Zákon rovněž požadoval, aby FDA zřídila
komisi zabývající se nepříznivými klinickými reakcemi, která by
shromažďovala zprávy o negativních účincích při používání
aspartamu a rozesílala lékařům písemné vyhlášky o aspartamu. V
novinovém prohlášení z 3. března 1986 senátor uvedl: „Nemůžeme
používat americké děti jako morčata, abychom určili bezpečnou
úroveň používání NutraSweetu.“ Je to smutné, ale návrh
zákona, který mohl potenciálně zastavit pokračující tragédii,
byl vetován Výborem pro zaměstnanost a lidské zdroje a nikdy se
nedostal na půdu Senátu.

Poté, co utrpěla farmaceutická společnost G. D. Searle v
předchozím roce ztrátu ve výši 28 milionů dolarů, byla v roce
1985 prodána chemické společnosti Monsanto. Monsanto pak založila
jako pobočku oddělenou od G. D. Searle samostatnou firmu NutraSweet
Company. Během příštího desetiletí spotřeba aspartamu prudce
stoupla a množství zpráv o negativních účincích se zvýšilo.

V červnu roku 1996 zrušil komisař FDA Dr. David Kessler veškerá
omezení při používání aspartamu a zajistil mu všeobecné
povolení při výrobě potravin, a to i navzdory skutečnosti, že
tento neurotoxin, chybně klasifikovaný jako potravinové aditivum, je
ve skutečnosti nebezpečná droga, která mění chemické poměry v
mozku a vzájemně se ovlivňuje s jinými drogami. Učinil tak bez
veřejného prohlášení. Rovněž ignoroval žádost senátora
Metzenbauma (tehdy již na odpočinku), aby byly zahájeny další testy
ohledně bezpečnosti tohoto sladidla. Aspartam mohl být od té doby
používán stejně neomezeně jako cukr.

Stévie: zakázané americké sladidlo
Stevia rebaudiana Bertoni je vytrvalý keř původem z horské oblasti
Amambay v Paraguay. Příslušníci indiánského kmene Guaraní jej
užívali stovky let, především ke slazení bylinného čaje maté.
Do roku 1800 se denní konzumace stévie rozšířila mezi jihoamerické
osadníky v Paraguay, Argentině a Brazílii. V roce 1899 stévii
„nově objevil“ italský botanik, Moises Santiago Bertoni. To byl
počátek kulturního pěstování stévie, která do té doby rostla
pouze divoce ve své rodné Paraguay.

První úroda stévie byla sklizena v roce 1908. Brzy začaly po Jižní
Americe i v cizině vzkvétat plantáže. Americkou vládu na stévii
poprvé upozornil v roce 1918 jistý americký botanik. V roce 1921 ji
komisař Americké obchodní komory George S. Brady, vědomý si jejího
nesmírného komerčního potenciálu, opět uvedl do středu pozornosti
vlády, tentokrát Amerického ministerstva zemědělství. Brady
prohlásil, že stévie má dlouhou historii bezpečného užívání a
je ideální k použití především jako sladidlo pro diabetiky. Tato
zpráva nepochybně znepokojila americké producenty cukru, a to
způsobem hodně podobným tomu, jako se cítil ohrožen cukrovarnický
průmysl v Německu, když tam byla stévie poprvé představena v roce
1913.

V roce 1931 izolovali Francouzi čistý krystalický prášek:
steviosid. Americký vládní výzkumník Dr. Hewitt G. Fletcher jej
označil za „za dosud nejsladší objevený přírodní produkt“.
Ač je to překvapivé, stévii se v tu dobu bohužel nepodařilo na
americké sladidlové scéně prorazit.

Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byla FDA
zaneprázdněna chystáním jeviště pro schválení aspartamu pro
masovou konzumaci v USA. Japonsko již mezitím zakázalo nebo přísně
omezilo jeho použití, stejně jako to udělalo s jinými nezdravými
potravinovými přísadami. Do roku 1970 Japonsko objevilo stévii:
ideální náhradu cukru a jeho syntetických náhražek.

V polovině osmdesátých let byla stévie používána několika
americkými společnostmi jako zvýrazňovač chuti u bylinných čajů.
Tehdy začala FDA proti stévii ostře brojit a zahájila agresivní
kampaň za zastavení jejího používání. Podpořeny stížnostmi
anonymní obchodní společnosti akce FDA proti společnostem
používajícím stévii zahrnovaly: embarga, prohlídky a zabavování
zboží, a nakonec upozornění na možnost zákazu vývozu. Stévie
neobdržela statut produktu GRAS (Generally recognized as
safe/všeobecně považován za bezpečný), a to i navzdory dlouhé
historii bezpečného používání a četným vědeckým studiím z
celého světa prokazujícím její bezpečnost. Místo toho byla
klasifikována jako “nebezpečná potravinová přísada“.
Společnost na výrobu čajů Celestial Seasons a další firmy byly
nuceny přestat stévii používat.

Zatímco stévie byla dále pěstována a užívána v takových zemích
jako Čína, Japonsko, Brazílie, Izrael, Malajsie a dokonce Německo,
až do roku 1994 kompletně vymizela z amerického trhu. Navzdory
námitkám FDA umožnilo vydání zákona Dietary Supplement Health and
Education Act stévii opětovně vstoupit na americký trh jako
potravinový doplněk. Společnosti, které obchodují s produkty ze
stévie, mají nicméně zakázáno uvádět sebemenší náznaky, že
stévie má vlastnosti sladidla. Udělat to znamená riskovat, že
stévie bude překlasifikována na nebezpečné potravinové aditivum a
bude znovu kompletně vyloučena z amerického trhu.

Aby nadále chránila zájmy společnosti Monsanto, a aby pokračovala v
ničení zdraví americké veřejnosti, FDA se neváhá uchylovat ke
strategiím děsivě připomínajícím taktiky praktikované v
nacistickém Německu. Nedávno FDA vyhlásila embargo na dodávky
stévie do malé Stevita Company v Arlingtonu v Texasu. V dopise
společnosti Stevita datovaném 19. května 1998 FDA dále požadovala,
aby Stevita zničila skladiště plné „kuchařských knih, literatury
a dalších publikací“ a slíbila, že jim bude k dispozici jako
„svědek zničení“ pohoršujících materiálů. Následně FDA
požádala Stevita Company, aby nezapomněli rovněž na více než 6
500 knih již v distribuci do obchodů a k soukromým osobám, za
účelem jejich zničení.

Třebaže na pálení knih dosud nedošlo (funkcionáři FDA couvli,
když se rozvrčely kamery místních sdělovacích prostředků) a FDA
nyní tato obvinění popírá, dopis společnosti Stevita Company je
důkazem, že tyto hrozby byly reálné. Tato záležitost neprošla bez
povšimnutí také před místní pobočkou Americké unie za občanská
práva (ACLU). Akce FDA, které jsou v jasném rozporu s ústavním
právem na svobodu tisku, by měly být v době, kdy je proti svobodě
řeči útočeno na několika frontách, primární starostí všech
Američanů. Jak bylo doloženo nedávným procesem s Oprah Winfreyovou,
schválení zákona o „očerňování“ potravin ve 13 amerických
státech potlačuje svobodu řeči vyhrožováním právní žalobou
proti komukoli, kdo se odváží vědomě rozšiřovat znevažující
informace o jakémkoli produktu amerického zemědělství.

Sladká kapitulace
Zatímco zbytek světa svobodně a neomezeně používá zcela
přirozené, netoxické, nekalorické bylinné sladidlo, které je
180-400 krát sladší než cukr, a přitom je bez jakýchkoli
vedlejších účinků způsobených konzumací cukru, Američané jsou
záměrně drženi ve tmě. Přestože FDA uznává, že považuje
stévii za „silné sladidlo“, americké firmy mají zakázáno
informovat veřejnost, že stévie má jakékoli sladící účinky.

Kladné účinky stévie jako sladidla jsou bezkonkurenční

Stévie ve skutečnosti vyrovnává hladinu cukru v krvi, a je
bezpečná k použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky.

Na rozdíl od aspartamu nebyly hlášeny žádné negativní účinky
při používání stévie a vědecké studie na celém světě
dokazují její bezpečnost. U stévie se nikdy neprokázalo, že by
způsobovala mozkové nádory, záchvaty, slepotu nebo jakýkoli jiný z
dalších 92 vedlejších příznaků souvisejících s užíváním
aspartamu.

Na rozdíl od aspartamu stévie redukuje zubní kaz, tím že brzdí
růst zubního plaku.

V Brazílii je stévie používána jako prostředek ke zlepšení
trávení.

Stévie má antiseptické vlastnosti, o kterých bylo prokázáno, že
urychlují hojicí procesy při kožních poraněních.

Testy dokazují, že antimikrobiální vlastnosti stévie potlačují
růst streptokoků a jiných bakterií, což je obzvlášť
pozoruhodné, protože některé formy streptokoka se staly
rezistentními vůči antibiotikům.

Boj za bezpečné sladidlo
Vím, že někteří by mohli pochybovat o mé kvalifikaci nebo motivaci
k vyprávění tohoto příběhu. Je to prosté, obojí se zakládá na
mé vlastní osobní zkušenosti s aspartamem a stévií. Dvanáct let
jsem trpěl chronickými migrenózními bolestmi, které mne přepadaly
přinejmenším čtyřikrát týdně. Byl jsem doslova závislý na
Fiorinalu, léku na předpis obsahujícím butalbital, kofein a aspirin,
a jediném prostředku, který mi přinášel úlevu od často
nesnesitelné bolesti. Po celou dobu jsem tyto bolesti hlavy připisoval
poranění krční páteře, které jsem utrpěl při automobilové
nehodě zhruba ve stejnou dobu, kdy se bolesti začaly vyskytovat s
častější frekvencí. Před několika měsíci, když jsem začal
číst o rizicích souvisejících s umělými sladidly, jsem se rozhodl
přestat používat veškeré produkty obsahující aspartam. Od toho
dne mne hlava nebolela ani jednou. Přechod od chronické bolesti k
životu bez bolesti pro mne neměl daleko k zázraku.

Také jsem se začal dozvídat o používání stévie jako sladidla.
Jistě, ze začátku je třeba si na ni zvyknout. Stévie je tak
účinné sladidlo, že se musíte naučit používat jen ta nejmenší
množství, abyste dosáhli požadované sladké chuti. Ovšem výsledky
rozhodně stojí za to. Kromě toho, že se nemusím potýkat s krutými
bolestmi hlavy, jsem si všiml, že se významnou měrou snížila moje
chuť na sladké. Hovořím o snadném, bezbolestném způsobu jak se
přestat přejídat sladkostmi (moje slabost!) A zjistil jsem, že
koncentrát ze stévie je nejenže chutný, ale je to také nesmírně
cenný prostředek k léčení kožních oděrek a skvělá výživná
kožní maska.

Nečekejte, až dá FDA stévii své požehnání. Může to trvat
ještě hodně dlouhou dobu. Apeluji na vás, abyste neprodleně
vyhodili ze svých kuchyňských zásob všechny produkty obsahující
aspartam. Vyhoďte Equal, Crystal Lite, dietní limonády, žvýkačky a
nezapomeňte také na zubní pastu! Nejenže se v tomto procesu stanete
svobodnými, ale také o hodně zdravějšími. A pamatujte si tato
slova od Dr. Juliana Whitakera: „Abych pravdu řekl, aspartam si
nepouštím do domu – žijí tam děti.“

Zdroj: vvvvvv.celostnimedicina.cz