Jídelníček pro malou planetu
UT, 01/11/2011 - 22:47 BY CEZ OKNO
Marnotratně proháníme 70% všeho, co vypěstujeme, jako například
kukuřice, pšenice a jiných obilovin přes zvířata, místo toho
abychom tyto potraviny jedli sami. Lappé v novém úvodu dvacátého
vydání (!) svého bestselleru míní, že bychom mohli zcela sprovodit
ze světa hlad přerozdělením našeho bohatství a zdrojů chudším
národům světa tak, že omezíme militarizmus a staneme se
vegetariány.
Poukazuje na to, že čím dál více základních obilovin po celém
světě, místo aby směřovaly do místních komunit podvyživených
lidí, je pěstováno zkrmováno zvířaty, používanými například k
zisku mléka a vajec a později zabíjených kvůli masu. Tyto
živočišné produkty pak spotřebují lidé rozvinutého
„prvního“ světa a hrstka jejich bohatých vyslanců v rozvojových
zemích, ne však jejich hladovějící masy.
Před deseti lety Čína vyvážela více obilnin než dovážela a
zdálo se být jisté, že je bude vyvážet i nadále. Jenže místo
toho, v přímém důsledku rostoucí spotřeby živočišných
produktů - především prasat - je nyní Čína jedním z
nejvýznamnějších dovozců obilí na světě. Dopady této
skutečnosti na čínské obyvatelstvo se teprve začínají projevovat.
Podle Worldwatch Institute a podobných organizací, všechny rozvojové
země, spoléhající v oblasti potravinářství na živočišnou
výrobu, brzy pocítí podobné důsledky a z toho vyplývající
zvýšený výskyt hladu a lidského utrpení. Je hluboce deprimující
si vzpomenout, že během hladomoru v Etiopii v osmdesátých letech
minulého století a během somálského hladomoru v o necelých deset
let později, obě tyto země stále vyvážely obilí do Evropy, kde
sloužilo jako krmivo kravám, prasatům a kuřatům, aby lidé v
prvním světě mohli jíst maso. Stejně tak je tomu i dnes; zatímco
lidé ve Střední a Jižní Americe trpí a umírají, vyvážejí
tamní státy vlastní produkci obilovin do USA - jako krmivo pro
krávy, prasata a kuřata, abychom mohli ukojit naší touhu po masu,
mléku a vejcích.
Je nepříjemnou realitou, že chov zvířat na jídlo postupně
znečišťuje a znehodnocuje půdu, vodu i vzduch. Ve Spojených
státech se na výrobu jedné kilokalorie v podobě masa nějakého
zvířete spotřebuje dvacetkrát více energie, než je množství
energie potřebné k výrobě jedné kilokalorie rostlinné potravy.
Marnotratně proháníme 70% všeho, co vypěstujeme, jako například
kukuřice, pšenice a jiných obilovin přes zvířata, místo toho
abychom tyto potraviny jedli sami. Stejné je to i s pitnou vodou: více
než polovina veškeré spotřeby vody je spotřebována v rámci chovu
zvířat na jídlo. Z tohoto důvodu je jídelníček lidí, kteří
jedí maso, čtrnáctkrát náročnější na spotřebu vody než
vegetariánský. Intenzivní „živočišná výroba“ navíc k
výrobě potravinové jednotky vyžaduje přibližně pětadvacetkrát
více půdy, než je potřebné k získu tetéž jednotky z rostlinných
zdrojů.
To ale ještě pořád není všechno. Jíst zvířata není jen
neefektivní. Devět miliard užitkových zvířat chovaných ve
Spojených státech vylučuje sto třicet krát více exkrementů, než
jejich lidská populace! Ne, není to překlep, je to opravdu 130-krát
víc! A na rozdíl od lidských, na zvířecí exkrementy, hmotu
hemžící se baktériemi, prosycenou hormony, antibiotiky a pesticidy
nastřádanými v potravinovém řetězci, neexistuje kanalizace a
čističky. A právě tento toxický odpad je největším zdrojem
znečištění vody v USA.



„Diet for a Small Planet“
Frances Moore Lappé
A Ballantine book
1982
512 pages, indexed
ISBN: 0-345-32120-0
Knihy, která spustila opravdovou revoluci ve stravování bylo dodnes
prodáno více než deset miliónů kopií. Mimo jiné v ní najdete:
Jednoduchá pravidla zdravého stravování. Kombinace potravin k
vytvoření chutných bezmasých jídel bohatých na proteiny. Stovky
receptů - jak staré oblíbené, tak i spoustu znamenitých nových
objevů, atd.

Zdroj: WM magazín