Pravda o KUŘATECH: HYBRIDI, kteří jen trpí a trpí, dokud je
nesníte!

Pravda o KUŘATECH: HYBRIDI, kteří jen trpí a trpí, dokud je
nesníte!
Kuřata, která asi běžně jíte, se zaprvé vůbec nejmenují
kuřata, ale brojleři. Od kuřat u "babičky na vesnici" se liší
především svou muskulaturou. Jsou dlouhodobě šlechtěna na rychlý
růst a rychlou tvorbu svalové hmoty. Pokud vám připadalo divné, že
kuře za tak krátký život nabude jateční hmotnosti 1,8 kilogramů,
byli jste na správné stopě.
Rostou dvakrát rychleji než před 30 lety

"Trvá pouze 40 až 50 dnů, než kuře doroste," řekl TN.cz mluvčí
Státní veterinární správy Josef Duben. Ještě před 30 lety rostlo
dvakrát tak pomaleji. Duben ale ubezpečuje, že za to nemůžou
hormony. "V celé Evropské unii jsou zakázané. Používají se ale ve
Spojených státech," řekl.

Stejně je to i s antibiotiky. "Antibiotika se mohou podávat pouze z
léčebných důvodů a před porážkou musí být dodržena ochranná
lhůta, kdy se zvířatům nesmí podávat. Antibiotika mohou brát v
podstatě jenom první týden života," upřesnil. Dodal, že v
letošním roce byl pouze jeden případ, kdy se na trh dostalo kuřecí
maso s antibiotiky. Světe div se, pocházelo z Polska.




Života neschopní hybridi

Za rychlý růst můžete tedy dle slov Josefa Dubna sofistikovaná
denní krmná dávka, kterou jim zajišťují automatické přístroje,
a šlechtění. Podstatou genetického šlechtění je výběr
nejvhodnějších samčích a samičích jedinců v populaci, kteří
odpovídají předem stanovenému šlechtitelskému záměru. Záměr je
takový, aby měla co nejvíce prsní svaloviny, po které je
největší poptávka. Naopak mají menší stehna a křídla. Zatímco
příroda evolučně vyvíjela co nejschopnější jedince, člověk
vyšlechtil života neschopné hybridy, kteří celý život trpí
chronickými bolestmi a více než 40 dnů by se stejně nedožili.

Pokračujme ale v exkurzi. Brojleři žijí ve velkých hal bez oken,
informoval server Společnost pro zvířata, se kterým spolupracuje i
Státní veterinární správa. Celý život prožijí v permanentním
šeru a střídání dne a noci neznají. Do největších hal se vejde
100 tisíc kuřat, ale běžná norma je tak 10 až 20 tisíc. Na metr
čtvereční připadá postupem času (jak rostou) 16 - 20 brojlerů.
Pohyblivost je tedy velmi omezená a nejen kvůli prostoru. Zvířata
mají velmi křehké kosti, které nejsou schopny unést neúměrně
silné tělo. Teď už je vám asi jasné, že babiččino kuře a
brojler jsou dvě různá zvířata.


Poslední cesta na jatka

Podestýlka se během jejich života nemění, takže se doslova brodí
svými výkaly. Vznikají bolestivé puchýře na prsou, vředy či
popáleniny nohou. Není tedy divu, že ne všechna kuřata se dožijí
"vysokého" věku 40 dnů a umírají v halách. "Nejčastěji za to
mohou horka, když chovatelům třeba selže klimatizace," popsal
nejčastější smrt Dubna. Mnoho ptáků ale také umírá na
dehydrataci nebo hlad, protože nemohou chodit, a na další choroby.

A teď už se z velkochovů přesouváme na jatka. Zvířata se
nejdříve odchytí za končetiny a nacpou do přepravních klecí, při
čemž jich mnoho utrpí různé zlomeniny. Mnoho kuřat nepřežije ani
cestu na jatka. Ti co ano, se zavěsí za bolavé nohy na háky v
pojízdné lince a hlavy jim ponoří do vody nabité elektrickým
proudem. Pak jim strojově podřežou krk.

Celý život kuřat v podstatě není život a britský student
architektury André Ford vymyslel, jak je zbavit utrpení. Zbavila by se
části mozkové kůry, aby nevnímala, co se kolem nich děje.
Americký filozof Paul Thompson zase přišel s nápadem kuřata
oslepit, aby neviděla, co se kolem nich děje. Co na to kuřata?
Vlastně brojleři...